Hra Sylvie a Ofélie

Hra Sylvie a Ofélie, dvou lesbických dívek, patří k tomu nejkrásnějšímu, co může milovníka nejestetičtějšího sexu potkat. Jejich hra na letišti, která se díky zbarvení potahové látky dá směle nazvat zlatomodrou rapsodií, vyvolá v každé ženě i muži, bezohledu na sexuální orientaci a oblíbené praktiky, maximální pocit uspokojení.

Zahledět se na jejich klíny, jak se k sobě přibližují, jak se jejich jazýčky jemně dotýkají sliznice, ať už na rtech či těch nejrůžovějších pyscích vchodu do jejich komůrek lásky, to je pohled, který by si neměl nikdo nechat ujít. Ano, jejich láska patří dokategorie tzv. menšinových, ale je velká svou hloubkou citu do ní vkládaného, jemností vzájemné vazby obou aktérek a čistotou jejich těla, která se ve vzácné symbióze snoubí i s čistotou duševní. Je to kus umění dokázat s takovou graciézností zasouvat jazýček do jemné spáry mezi Sylvinými stehny, ve chvílích, kdy ten hrášek nahoře přestává být hráškem, ale tím nejintimnějším pojítkem mezi lákavou Ofelií a roztouženou Sylvií. V takových chvílích by někdo, neznalý věci, možná zaútočil smrtonosně proti kundičce, čímž by současně zasadil i smrtelnou rámu křehkému poutu mezi oběma děvčaty, které je vzájemně přibližuje k něžnému, byť bouřlivému orgasmu. Vyvrcholení, které bude prosté všech hrubých slov, však přinese křehké blondýnce s tím nejkrásnějším zadečkem dokonalý prožitek. Takový, kdy se roztřese po něžném těle jako osikový list, vypudí ze sebe opalizující tekutinu, jež společně se vzdechy Ofélie naznačí, že může skončit, neboť nyní nadešla chvíle výměny rolí. Výměna rolí, ani ta nebývá někdy snadná, zvláště, když dva chtějí to samé. Ale Ofélie je citlivé děvče. Doteky sliznic, opět jazýček na nejintimnějších místech dokáže rozproudit už tak vzpěněnou krev brunetky, zvlášť tehdy, když i partnerka, zručnou autoerotickou hrou, dosahuje zhruba shodného stádia vzrušení. Atmosféra ve zlatomodré místnosti, plné vůně ženských těl a luxusních parfémů, nabrala vrcholu. Ofélie čeká na svou chvíli, a jako žena, která se ráda odevzdává i mužům, potřebuje alespoň na chvíli mít před očima něco, co by alespoň zdánlivě připomínalo předmět její touhy. Nohy Sylvy, v elegantních lodočkách s dlouhým kramflíčkem, jsou posledními svědky křeče krásné ženy, jejíž vnitřní svaly, dovršené laskáním kamárádčina jazyku, přivedly Ofélii na vrchol blaženosti.