Tajemství večera

Samota jejího bytu se stala bezpečným útočištěm, místem, kde mohla být sama sebou – divoká, nezkrotná a upřímná k sobě samé. Dnes večer opět pocítila ten neodbytný tlak, závan touhy, který nešlo ignorovat.

Seděla na okraji postele, prsty se pomalu dotýkaly její kůže, zkoumaly každé místo, kde byli naplněné napětím a chutí. Nechala své myšlenky plout – na hranici kontroly a zběsilého chtíče. Věděla, že jí patří tenhle okamžik, že je jen a jen pro ni.

Vzala do ruky olej s teplou, sladkou vůní, která ji dráždila víc než jakýkoliv dotek cizího těla. Roztírala ho pomalu, intenzivně, cítila, jak se její dech zrychluje. Stiskla sama sebe pevněji, až se napětí začalo uvolňovat v silné vlně rozkoše.

Její pohled byl odhodlaný, drsný – nebyla tu kvůli někomu, byla tu kvůli sobě. A v těch chvílích, kdy její prsty tančily po plášti těla, měla pocit, že se nic jiného nepočítá. Že drsnost jejího chtíče a síla slasti jí dávají svobodu, o které se jí tajně zdálo.

Tělo se chvělo, dech se zrychloval, až nakonec propadla té drsné, divoké vlně, která ji spláchla úplně. Samotná, ale silná. Sebevědomá.