Zpátky ve stejném snu

Pomalu zavírám oči a snažím se zachytit utíkající ozvěny toho prvního snu. Tělo mám stále ještě horké, srdce postupně zklidňuje svůj divoký rytmus a vědomí se znovu noří do přítmí pod víčky. Nechci se vrátit do reality. Toužím se ztratit zpátky v tom letním žáru, znovu ucítit vyhřátou trávu a poddat se atmosféře, která mě tak silně zasáhla.
Uvolňuji každý sval a nechávám se vědomě vtáhnout zpět na to samé místo u vody. Zpátky k té samé dece u vody, kde se horké letní ticho mísí s absolutním řádem.
Tentokrát je všechno ještě hlubší, ostřejší a nekompromisnější. Klečím poslušně na vyhřáté látce, kolena mě tlačí do země a na krku mě chladí pevný kožený obojek. Z něj vede dlouhé vodítko, jehož druhý konec drží on pevně v dlani. Můj pohled je skloněný v čisté pokoře, dlaně mám odevzdaně položené na stehnech a čekám. Zcela bez výhrad. Když ke mně přistoupí, cítím z něj absolutní dominanci a sílu. Bez jediného slova mi zvedne bradu. V jeho očích vidím neústupný klid, který ve mně okamžitě zažehne divokou směs chtíče, touhy a naprosté poslušnosti. Vytahuje roubík a upevňuje mi ho mezi rty. Chladný materiál mi plní ústa, tlumí každý můj přerývaný nádech a mění můj hlas v jen tiché, odevzdané vzdechy. Pak přicházejí na řadu provazy a pouta. Sleduji, jak mi zkušeně upevňuje ruce za zády. Pevné uzly se zlehka zařezávají do kůže a mírná, ostrá bolest se okamžitě mění v čistou, proudící vášeň. Mé tělo je úplně znehybněné, zranitelné a zcela v jeho moci. Každé zatažení za vodítko, každý jemný tlak jeho dlaně na mém rameni mě sklání níže a připomíná mi, komu právě teď patříme.
Můj chvějící se dech rezonuje skrz roubík a s každým jeho dotekem cítím, jak ve mně neovladatelně stoupá čistá, dravá rozkoš. On si vychutnává mou absolutní poddanost. Pevně uchopí vodítko, zkrátí ho v dlani a bez slova si mě přitáhne ještě těsnějš k sobě. Můj záda se prohnou v bezmocném náporu touhy, zatímco jeho druhá ruka majetnicky projde po mém napnutém těle. Je to čistá, syrová dominance, která mi bere veškerou vůli a zanechává mě jen v plamenech chtíče. Sjíždí dlaní níže, dráždivě a nekompromisně, a já se pod jeho absolutní vládou zmítám v nesnesitelně sladké trýzni. Vnímám, jak se k sobě obě naše těla tiskou v šíleném rytmu napětí, spěchajícím k divokému vyvrcholení. Všechno kolem mizí, zůstává jen jeho síla, chlad kovu, tlak provazů a spalující žár, který mnou projíždí jako elektrický proud...

A v tom prudce nasaju vzduch.

Škubnu sebou a oči se mi otevřou dokořán. Dýchám přerývaně a těžce, srdce mi buší až v krku a celé tělo mám ještě v plamenech vzrušení. Ležím v tichém pokoji, zápěstí mám volná a krk bez obojku, ale ta intenzivní vlna odevzdanosti a čistého chtíče ve mně stále nekontrolovatelně pulzuje.

Pomalinku zůstávám ležet na zádech, tělo mám úplně malátné a mysl mi zvolna bloudí... Přemýšlím, ve kterém z těch snů bych chtěla pokračovat dál. Zda se vrátit k té nenasytné, divoké vášni bez zábran, nebo se znovu ponořit do té opojné, temné odevzdanosti, kde nade mnou má plnou moc...

🕙 Přidáno dnes📂