Gayové

Žádost „Pane učiteli, chtěl jsem se na něco zeptat. Asi víte, že pojedu na celý léto do Anglie,“ přišel za mnou do kabinetu Vašek. „No, to vím, Vašku, a ty s tím máš nějaký problém?“ – „No, j

Nikdy bych si ani nemyslel, ze budu mit neco s nejakym chlapem. Zil jsem normalni zivot, uzival si s zenskyma a paril. Ale kdyz mi bylo 23 zacinali se mi zdat velmi divne sny. Rikal jsem si z

Když jsem se v pátek odpoledne vrátil domů, měli jsme návštěvu. Strýc s tetou, které jsem dlouho neviděl. Pokaždé když měli přijet, byl jsem někde pryč. Živě vyprávěli, jak si přistavěli dům

Asi dva roky po vojně jsem jednou potkal ve městě bývalého spolužáku z gymplu Emila. Byl to urostlý borec, pěkně opálený, nakrátko ostříhaný. Takový typ, jak se říká „libízek“. Hned že musíme

Část 1. Doba komunismu pro mě nikdy nebyla problém. Ač jsem si vždy myslel svoje, navenek jsem vždycky působil tak, jak si soudruzi učitelé, svazáci a později straníci přáli – hrdý budovatel.

Jmenuji se Roman, je mi 25 let, jsem vojákem z povolání a jsem gay. Armáda mi nedávno přidělila byt ve své ubytovně. Jednoho dne po sprše jsem se na sebe zamyšleně podíval do zrcadla. Odrážel

Alexej mi zatelefonoval na mobil a řekl , abych jel do Trojické ulice taxíkem a taxikářovi řekl, že chci odvézt k lázním (baně) , hned vedle bani je vchod do klubu. Tam mám říci jméno a heslo

Príbeh ktorý vám chcem vyrozprávať sa stal pred 15 rokmi. Mal som vtedy 32 rokov. Ženatý, dve deti, rozbehnutá kariéra, doma i v práci všetko v poriadku. Manželstvo som si občas spestril nezá

Uvědomoval jsem si, že se na mě Luboš dívá jinak. Neustále jsem byl v jeho blízkosti a čekal na každou příležitost, kdy s ním mohu promluvit nebo se ho dotknout. I Luboš. Když jsme hráli hry,

Tento příběh se mi skutečně stal a není to ani tak dávno. Předem bych chtěl upozornit, že jsem heterák, nebo jsem si to dosud alespoň myslel. Povídka je sice zaměřená spíš pro gaye, ale inspi

„Nech mě na pokoji!“ vykašlal jsem se na ni a telefon hodil dolů. Roztříštil se o silnici. Náhle přímo nade mnou zahřmělo. Bouřka. Super, do teď jen mrholilo. Hm … ono je vlastně jedno jestli

Běžel jsem do bufetu na oběd místo, abych se učil, nebo se vrátil do pokoje si zdřímnout. Nebyla to první ani poslední chyba, kterou jsem ten den udělal, ale byla první, které jsem měl důvod